V polovině února se ke mně dostala velmi smutná zpráva, a to že nás v neděli 11.2.2018 navždy opustil ivančický rodák Josef Flíček, dlouholetý učitel, bývalý ředitel základní školy Na Brněnce, bývalý dlouholetý předseda Klubu českých turistů Brněnska a Městské rady Klubu českého pohraničí v Brně. Prosím všechny, kdo Josefa Flíčka znali lépe než já, aby mě odpustili, že zde nebudu uvádět kompletní výčet jeho zásluh, ocenění a činnosti, kterých bylo velmi mnoho, ale pouze několik osobních vzpomínek na tuto osobnost.
Mgr. Flíček se narodil v Ivančicích v roce 1935 a snad všichni jsme ho znali jako sportovce tělem i duší, my mladší zejména jako hodného tělocvikáře se zálibou pro volejbal a turistiku. Byl neodmyslitelně spjat s Klubem českých turistů, kde mnoho let působil, organizoval turistické pochody, pionýrské tábory, mnoho záslužné práce vykonal pro rozvoj volejbalu. Když jsem byl žákem základní školy na Brněnce v Ivančicích, snad to mohla být 6. – 8. třída, stal se ředitelem této školy a jedním z mých nejoblíbenějších učitelů. Měli jsme ho z tělocviku a občanské výchovy. Vždycky se mi vybaví jeho pozitivní přístup k žákům, dobrosrdečnost a přátelský přístup. Občanská výchova v jeho pojetí bavila, podněcovala a motivovala k diskuzi o aktuálním dění v naší zemi. Snad nikdy nezapomenu, jak nás v hodině tělesné výchovy v zimě vzal bruslit na zamrzlou řeku. Kdo z dnešních kantorů by si na to troufnul, jít se skupinou pubertálních kluků takto ven? Když ukončil svou kantorskou kariéru, tak se mi vybavuje jako iniciátor a organizátor sbírky za výstavbu rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně. Obcházel snad všechny místní podnikatele a přesvědčoval je o významu této rozhledny pro náš mikroregion. Zpočátku se mnozí na něj dívali s pochybami, on však ve svém úsilí pokračoval a tuto veřejnou sbírkou se mu opravdu podařilo získat část potřebných financí na výstavbu a za pomocí dalších subjektů se dílo podařilo dokončit a v roce 2007 rozhlednu slavnostně otevřít. Po deseti letech tuto rozhlednu navštívilo již více než 100.000 turistů. Ukázalo se, že jeho myšlenky a nadšení, byly správné. Když jsem pracoval jako projektový manažer na městě Ivančice, častokrát za mnou přicházel a přinášel užitečné podněty pro rozvoj města. Dlouhá léta nechyběl na veřejných zasedáních zastupitelstva města Ivančice a zajímal se o vše, co se ve městě dělo. V roce 2006 převzal z rukou bývalého starosty MUDr. Vojtěcha Adama Cenu města Ivančice.
Sám byl velmi skromný. Vždy, když jsme potkali na ulici, nebo v obchodě, diskutovali jsme spolu o aktuálních tématech, o politice a dění ve městě. Nechyběl na snad na žádné veřejné akci, kterou organizovala KSČM v Ivančicích, ale ještě i až do podzimních voleb roce 2017 jezdil i po okolí, aby nás podpořil ve volebních kampaních. Nikdy nechyběl ani na závěrečných předvolebních mítincích KSČM v Brně. Osobně jsem ho vnímal jako člověka se skutečně silným levicovým cítěním, kterému šlo o opravdové sociální hodnoty ve společnosti. Dokázal se bavit se všemi generacemi, s lidmi různého smýšlení a tyto myšlenky prosazovat a dál předávat. Bude mi chybět, diskuze s ním, jeho názory, bude nám všem chybět … takových osobností jakou byl on, je málo.
Čest jeho památce!
Ing. Bohumil Smutný
Také je mi velice líto že zemřel tento aktivní člověk. Připomněl bych třeba i jeho aktivitu při výstavbě Menšíkovy rozhledny na Hlíně. Jeho zájem o všechno co se dělo v Ivančicích i okolí bylo strhující. Bude nám chybět.
Též jsem ji znala osobně… Bydleli jsme téměř vedle sebe na ulici.
Nejen já, ale určitě všichni co ho znali, budou na něj vzpomínat.
Rodině upřímnou soustrast
Čest jeho památce
Zprava o Josefově smrti mě velmi překvapila a zarmoutila. Znali jsme se mnoho let. Sice mě neučil,ale absolvoval jsem s ním jako lékař několik nezapomenutelných zimních výcvikových kursů školy Na Brnence na Magurku. Byl vášnivý atlet a volejbalista. Má největší zásluhu o vybudování Menšíkovy rozhledny. Aktivně se účastnil veřejného života ve městě. Cena města Ivančice, kterou jsem měl čest mu předat, byla logickým oceněním jeho angažovanosti. Josefe, budeš mám chybět. Čest tvé památce.
Pamatuji si ho. A byl to zapálený sportovec. Čest jeho památce.
Můj děda, František Vetečník vedl turisty dlouhá léta. Pan Flíček byl také můj učitel, měl jsem ho rád a rád na něj vzpomínám. Rodině posílám upřímnou soustrast.