Očima občanů: Vzpomínka na osvobození Ivančic

Začalo jaro, s ním přichází změna času na tzv. letní. Znamená to obejít dům, posunout dopředu všechny používané hodiny, budíky, mobily, opět se po dlouhé době s manuálem v ruce pokusit o seřízení časového displeje mého plechového mazlíka. Když říkám „pokusit“, znamená to že zase marně.

Buď budu dlouhou dobu k zobrazenému času přičítat, nebo půjdu za odborníky do Autosalonu tak, jako pravidelně 2x ročně docházím s digi budíkem za hodinářem panem Musilem.

Hned po Velikonocích si vzpomenu na to, že naše město bylo 18. dubna 1945 Rudou Armádou osvobozeno a v podstatě pro zdejší obyvatele skončila válka. Díky tomu jsem se vlastně narodila, protože rodiče začali uvažovat o druhém dítěti do mírové doby. Celou dobu svého života nám vyprávěli, jak prožívali zde v Ivančicích období války. Jak právě v dubnových dnech kdosi alarmoval po domech, že Němci táhnou od Krumlova, berou muže a chlapce jako rukojmí a ženou je před svými tanky. Rodiče před blížící se frontou utekli do Hlinských lesů, kde se rozhodli vyčkat příchodu RA, která dle tamtamů měla dorazit ze směru od Dolních Kounic. Prochladlé je tam, po noci v lese, našel pan Vašulín z Hlíny a vzal je k sobě domů. Vzniklo tak doživotní přátelství obou rodin. Osvobození Ivančic je tedy zastihlo na Hlíně, odtud chodil táta s ostatními muži dělat zákopy k Neslovské silnici. Komplikovaně se pak vraceli domů. Most přes Jihlavku byl podminovaný, museli vodou. Ale šťastní, že se dočkali a přežili ve zdraví. Vyprávěli o radostné euforii, jakou zde všichni prožívali. V RA byli z pohledu mých třicetiletých rodičů i mladíčci sotva šestnáctiletí. Lidé se snažili své díky projevit různě. Slovně, kyticemi, úsměvy, poplácáváním, snášeli jídlo. Máma pekla cviboch s meruňkami, který ti „kluci“ neznali a děkovali oni jí.. Rodiče celý život na osvobození vděčně vzpomínali a k tomu vedli i nás děti. Většinou jsem si nenechala žádný rok ujít oslavy k osvobození a šla vzdát úctu a hold padlým k pomníku RA, v dřívějších letech byl přítomen některý přímý účastník osvobozující armády. Uplynula spousta let, tehdejší osvoboditelé již asi nežijí…

Dneska jsou oslavy módní záležitost, proto se konají v úplně jiné dny, při té příležitosti se sehrává jakési bojové divadlo najatých „herců“, navlečených do dobových uniforem. Letos to bude až od 26. do 29. 4. 2018. Půjde o třídenní pobyt „sovětské a německé armády“ pod Rénou za 144.000 z prostředků Města, jak napsal starosta Milan Buček. Nepůjde tedy o pietní vzpomínku z úcty a vděku, ale o podívanou. Vždyť dnešní mladí ani nevědí, že zde ve 45. nebojovala sovětská armáda, ale Красная армия pod rudým praporem.

Dagmar Kučerová