Víte, kdo má na starosti v našem regionu správu řek, potoků i přehrad? Ten kdo řekne, že Povodí Moravy, s.p., hádá velmi správně. Informovanější vám sdělí, že to není jen onen zmíněný státní podnik, ale jeden ze jeho závodů, závod Dyje se sídlem v Náměšti nad Oslavou. Tento závod v současné době řídí mladá, sympatická a velmi energická ředitelka, Ing. Marie Kutílková. Měli bychom mnoho zvídavých dotazů, které by bylo možno položit, ale vánoce jsou svátky klidu a o vánocích necháváme všichni práci stranou. Naše zvědavé dotazy budou tedy mířit jinam.
Co Vás napadá, když se řekne „Vánoce“?
Jednoznačně „rodina a klid“. Poslední léta kolem sebe vidím jen stres kvůli Vánočním svátkům, vymýšlení a shánění dárků, pečení cukroví, stížnosti na nedostatek času. V práci všichni honí termíny. Přitom právě v tomto čase si to máme všechno užívat, Vánoce nedělají dárky, kvanta cukroví, neumytá okna nebo prázdné pracovní stoly. Máme se těšit, jak společně budeme péct cukroví, zdobit své domovy, užívat si tu vůni jehličí, zahřívat se svařeným vínem a smát se u vzpomínek.
Měla jste nějaké velké vánoční přání, které se Vám splnilo a které se nesplnilo?
Jako malá jsem si přála spoustu věcí. Nikdy jsem nebyla na panenky, takže jednou to byl nějaký dinosaurus, puzzle apod. Evidentně jsem byla hodná. Ježíšek vše vyslyšel a splnil. S věkem nějak přišlo to, že nerada dostávám dárky, ale zato je ráda dávám. Mým jediným přáním je tedy právě ten klid o svátcích strávený s rodinou. Ale musím přiznat, že poslední roky mám ještě jedno přání, a to dostat pro mnohé nechtěné ponožky. Těch není nikdy dost a právě tento vděčný-nevděčný dárek mi dělá upřímnou radost, ponožky prostě pod stromeček patří.
Jak probíhá Štědrý den a Štědrý večer u Kutílků?
Každý rok jezdím právě do středních Čech, do svého rodiště, do Kolína. Dokud jsem nebyla tetou, zdobili jsme stromek na Štědrý den. Poslední léta ho už zdobíme o pár dní dříve. Mám ráda, když se ke stromečku vrací ta zářivá jiskra v dětských očích. Poslední roky už mezi tradice patří také několik štědrodenních běžeckých kilometrů, kolem vody, polabskou přírodou. Abychom mohli večer vidět zlaté prasátko, do večera nejíme maso, takže tradičně máme na oběd houbového kubu. Potom nás čeká, pokud počasí dovolí, pěší vycházka po okolní blízké rodině včetně zapálení svíčky na hřbitově u zesnulých členů naší rodiny. Vracíme se k večeru, kde po krátkém čase stráveném smažením řízků usedáme ke Štědrovečerní večeři. Ryby, resp. kapr v naší rodině moc neobstál, takže místo rybí polévky máme výbornou hrachovou s kořenovou zeleninou a potom tradiční řízky s bramborovým salátem, kapra obstojně nahradila aspoň mořská štika nebo losos. Po večeři tradičně zazvoní zvonek, který zve ke stromku a k rozbalování dárků, které si opravdu užíváme, pěkně po jednom dárku, a k tomu nám hraje nějaká pohádka. Vzhledem k tomu, že naši rodinu tvoří také i čtyřnozí chlupáči, tak celý večer ukončujeme noční procházkou.
Jaký je rozdíl mezi Vánocemi, které jste prožila jako dítě a těmi nynějšími?
Jako dítě jsem se těšila na cukroví, hromadu dárků, a hlavně na to, že jsou prázdniny. Nemusela jsem vstávat a chodit do školy. Jako děti jsme si přály, aby byly bílé Vánoce, abychom mohly sáňkovat a stavět sněhuláky. Teď se těším na řízky a na rodinu. Stále i v dospělosti si přeji, aby byly bílé Vánoce, což by byla ta úžasná tečka k vánoční atmosféře.
Bude na Vašem štědrovečerním stole tradiční vánoční cukroví a kapr?
Vánoční cukroví nesmí chybět, hlavně vanilkové rohlíčky. Těch není nikdy dost. Vždy mám pocit, že je u nás nějaká vánoční černá díra, kde mizí rohlíčky bleskovou rychlostí. A kapr, jak jsem už zmínila, občas se na štědrovečerním stole objeví, ale pevné místo tam nemá. Já jsem prostě řízková.
Co byste popřála našim čtenářům k Vánocům a novému roku?
Vezmu to trochu obecně. Dnešní doba je velmi zrychlená, na všechno se spěchá a všichni někam spěchají. Přeji všem, ať se jim podaří zpomalit a užívat si života, toho co mají, byť je to někdy málo, ale množství mnohdy nehraje vůbec roli. Pokud chcete někoho obdarovat, udělejte to proto, že chcete udělat radost, ne proto, že musíte, že se to očekává. V životě se stává spousta věcí, ale nemusí to mít právě vždy ten nejhorší důvod, který Vám bleskne hlavou. Takže všem přeji zdravou dávku optimismu do života a samozřejmě zdraví.
Děkujeme za rozhovor a přejeme šťastné, hodně veselé vánoce a úspěšný nový rok.
Petr Sláma